klasifikovat jako beroucí chuť k životu. Okamžitě jsem si stěžovala Národnímu památkovému ústavu. Ten vyslal své pracovníky, kteří tu hrůzu odsoudili a odsouzení sepsali, avšak bez výsledku. Mezitím někdo z Městského úřadu zřejmě sousedovi telefonoval, neboť tento se ve chvíli, kdy se plzeňští památkáři děsili pohledu na jeho nové oplocení, procházel s mobilem na uchu po nepovolené verandě s výhledem do našeho dvora a pobaveně kvitoval situaci: "No jo, už je vidím. Ále to nic, s tím si poradím !“

 

            A poradil si ... Na stavebním úřadě oznámil, že plot z vlnitého plechu je stavba dočasná, která ho jednak má ochránit před zvěrstvy obyvatel sousední nemovitosti, jimž bezostyšně nahlíží do dvora, a za druhé tyto zvrhlíky má bezpečně ochránit před pracemi na jeho stavbě. Jeho stavba je ovšem nepovolená, byla nepovolená v roce 2005, v roce následujícím, i dalším, i dnes. Kromě toho plech neodděluje rozestavěné nepovolené patro od sousedního pozemku, ale sousedovu zahrádku (která je střídavě zahrádkou a skládkou) od našeho dvora, který tím nestydatě stíní a hyzdí.

 

            Národní památkový úřad nezmůže nic, pouze sousedovo „provizorní“ oplocení odsoudit. Pravomoc zakázat ho nemá. Odbor památkové péče městského úřadu také nemá náležitou moc, tu má jen stavební úřad. A stavební úřad v roce 2005 povolil vlnitý plech jako stavbu dočasnou na 3 roky z důvodu stavby, která je pozastavená. O rok později celou věc zopakoval, takže vlnitému plechu přidal rok existence. Stavba je však i nadále pozastavená, a to ne jen tak z nějakého rozmaru nebo planého protestu, ale na základě už několik let pravomocného soudního rozhodnutí. „Jaký je konečný verdikt ?“  tážeme se JUDr. Milana Mazance, vedoucího stavebního úřadu v Sušici – „vlnitý plech je povolen do října 2009.“ , odpovídá.

 

To je letos, vlastně za chvilku.

 

 

Hádejte, co se s ním stane letos v říjnu ?