1845 dům kupuje kupec a měšťan Stanislav Říha. V knize Památky města Sušice od autora Jana Lhotáka, se můžete o tomto novém majiteli dočíst … „čímž se dostal do držení bohaté a ve městě velmi vážené rodiny původem ze severních Čech, která se po roce 1850 aktivně podílela na politickém dění v Sušici a od roku 1853 vlastnila deskový statek v Chamuticích a přilehlý dům čp.120/I v Sušici (dnešní Klostermannova ulice se na základě toho dokonce přezdívala Říhovou“). Hospodář Stanislav Říha zde mj. choval 6 kusů hovězího dobytka. Stáje, které bývaly v křídle dnešní Klostermannovy ulice, byly později přestavěny na byty s pěknými klenbami.

 

Velké prostory domu dovolovaly ubytování podnájemníků, mezi nimiž v padesátých letech 20.století vynikla především rodina Mudr. Josefa Klostermanna, otce nejslavnějšího šumavského spisovatele Karla Klostermanna, jenž pobyt v domě zvěčnil ve svých vzpomínkách na dětství. Stanislav Říha v domě provozoval od samého počátku své držby koloniál, jenž položil základy bohaté historii obchodů, které se v domě následně prostřídaly. Po Stanislavově smrti 26.1.1888 dům vlastnil syn Vojtěch Říha společně s manželkou Annou. V bývalé konírně zřídil v roce 1890 zámečnickou dílnu. Nedlouho po svém ovdovění, 2.dubna 1907 dům s přilehlým domem čp.120/I prodal výrazně pod cenou sušickému městskému a železničnímu lékaři MUDr. Jiřímu Breyovi. Ten ještě téhož roku zřídil rozšířením vstupu v severním okraji průčelí domu do náměstí výkladec, v přízemí uličního křídla z bývalého chléva předsíň a kuchyni a v jižním dvorním křídle ze sýpky vytvořil dvě obytné místnosti. V roce 1920 se v jižní části domu usadilo věhlasné knihkupectví Joži Pospíchala, proslavené především vydáváním „Šumavských pohlednic“ (po znárodnění pokračovalo jako obchod národního podniku Kniha). Hlavní vjezd do domu býval mezi knihkupectvím pana Joži Pospíchala a rohovou prodejnou. Přímo z průjezdu vznikla cukrářská prodejna RUPA s vynikající čokoládou. (Majitelem cukrárny byl pan Rudolf Pachl z Prahy, proto firma RUPA. Po roce 1945 a zvláště po r.1948 býval tento krámek využíván pro různé sekretariáty, spolky a organizace a později byl začleněn do knihkupectví).

​

Až na samém konci dlouhého křídla v Klostermannově ulici provozoval obuvnickou živnost pan Václav Brejcha. Pro dílnu sloužila obývací místnost pětičlenné rodiny a malý krámek. Pracovalo zde mnoho obuvníků, kteří později založili družstvo „Snaha“. Dále se v knize dočteme: „Na nároží se vystřídalo několik firem: od roku 1908 textilní obchod Bedřicha Čámského, později Náchodská prodejna Františka Fišera a konečně barvířství Viléma Blažka. V roce 1921 podle výsledků sčítání lidu dům obývalo celkem 30 osob. S odchodem do penze MUDr. Brey 6.ledna 1932 dům prodal za 426.000 Kč manželům Felixovi a Elišce Němcovým, majitelům obchodu se stižným zbožím. Ti v roce 1939 iniciovali blíže nespecifikovanou přestavbu objektu. Dům i poté hostil zdravotníky, zubařskou praxi tu od roku 1932 provozoval MUDr. Antonín Singer. Němcovi dům dům čp. 4/I vlastnili až do roku 1956, kdy byl zkonfiskován a připsán Československému státu, který ho převedl Domovní správě. Ta zde v roce 1966 plánovala v podkroví zřídit dvě bytové jednotky, přestože v prodejně skla došlo ke zřícení klenby, což narušovalo statiku objektu. V letech 1974-1977 pro zvýšení prostorové kapacity domu proběhla přístavba druhého patra, které se společně s prvním propojilo s prostory Ústavu národního zdraví v sousedním čp.2-3/I.

 

V roce 1991 dům restituovala vnučka manželů Němcových, Marta Mašková (nar. 14.5.1944, zemř. 2.3.2017).

​